B I O G R A F I E

BIOGRAFIE - aneb, napsali o nás...

Některé kapely hrají tak, že je slyšíte. Jiné hrají tak, že je cítíte. A to je Acoustic Irish.

V jejich muzice se potkává irská vášeň s beskydskou melancholií, zelené kopce se střídají s čepicí sněhu na Lysé a do toho všechno občas probleskne melodie, která by se neztratila ani na irském svatebním večírku, ani u táboráku v Horní Bečvě. Kapela si z tradiční hudby bere to nejlepší – rytmus, srdce, duši – a míchá to po svém. Někdy více folk, jindy víc irish, ale vždycky s pokorou a radostí

Album "Skorokruh", které nahráli v Českém rozhlase Ostrava, je toho důkazem. A jejich koncert? To je takové malé hudební putování – chvíli jste na zeleném ostrově, pak pod borovicí a nakonec možná i na baru

Zaznamenal jsem tuhle partičku již někde v roce 2010. Od té doby kapela prošla kus cesty a to jak už ve formě psaní písní, tak lidsky - možná nejlépe to vystihuje výraz: zestárla. Vím to, protože já taky ! Nevím jestli dozrála jako víno, jestli tou dlouho cestou napříč všemi koncerty v klubech, na festivalech a podobně si našla to své místo, ale přes všechny ty změny je stále tady. Možná i díky té buldočí zarputilosti a touze zpívat, hrát si nakonec jako voda vždy ke mě našla cestu... Je to zvlášť ní, některé kapely vzniknou, hrají a pak se rozpadnou, či si dají pomyslnou pauzu která nakonec trvá věčně. Nutno dodat, že někdy je to velká škoda... A pak je tady Acoustic irish. Jako Fénix vždy dokáže vstát z popela a nabídnout mým uším a mému srdci hřejivý hudební zážitek. Někdy s kontrabasem, jindy s akordeonem, někdy s irským bubnem, či jindy se starými lžičkami. Ty hraní prostě baví, jsou plné energie a Beskyd... těch kopců, pastvin, mlhovin a výhledů které nosím hluboko v sobě. Když hrají, mám chuť na brambůrek z popela, jablko nad ohněm, domácí slivovici a další dobroty které si člověk jen tak nedá... Těch důvodů, proč si na ně rád zajdu je ale určitě víc. Hrají jako muzikanti někde z "Horní Dolní"  ale se srdcem na dlani, s přesvědčením a láskou k hudbě. Prostě po "našimu". K´éž by ve tmavých zákoutích lidských povah, osobností, nálad a emocí tahle kapela neztratila na své cestě její elán i směr a dále svými koncerty rozdávala radost, i takovou tu zvláštní husinu, z které mi vstávají chlupy na mých "fosilních" pažích... A prosím až do konce, budu tam ! B.